Je to on, patizon!

Nebe bude co nevidět plné padajících hvězd a v naší zahradě už se to hemží spoustou patizonových UFO tykví a tykviček. Jsou krásné nejen na pohled, ale také čekají, až se do nich nějaký hladovec pustí. Existuje snad nespočet receptů, když však si nějaká tvrdá hlava (stejně jako ta patizonová) usmyslí, že má chuť na něco netradičního…, svého…, že má ukrutnou chuť na švestky… Zkrátka řečeno ústy klasika: „Kdybych tě neznal, musel bych si tě vymyslet!“ A tak vznikl i tento chuťově zajímavý experiment.

PATIZON PLNĚNÝ ŠVESTKAMI A…

Ač je patizon takový výstřední bratranec dýně, kterým se podíváme na zoubek někdy příště, svojí chuťovou neutralitou se víc podobá cuketě. A dá se s ním tedy i podobně vyřádit – dochucovat a kořenit, baštit syrový, vařit, napařovat, smažit, dusit, zapékat, blanšírovat, mixovat, zavařovat, nakládat, hodí se i do prvních dětských příkrmů… Tepelně upravená dužnina také může někomu připomínat kedlubnové zelí. Proto, kuchaři odvážlivci, neváhejte nakouknout do našich předešlých článků a nějakou tu zeppelinovskou cuketku v receptu a nebo kedlubnovou kometu můžete nahradit právě tímto létajícím talířem. Začátečníci se mohou pustit třeba do polévky. Patizon si díky své neurčitosti také skvěle rozumí s květákem (na mozeček, nebo polévka), dýní, různými druhy mas, čerstvými bylinkami (tymián, bazalka, petržel, kopr), kořením (česnek, kari) … Nebrání se ani kulinářskému randění s ovocem – třeba s jablky. Nebo právě se švestkami jako v našem receptu. A hádali byste, že se z něj dá upéct i sladké? A díky svému tvaru velké ploché květiny umožní i jedinečné a netradiční servírování.

Jak už jsme si řekli, je tahle zelenina z velké rodiny tykvovitých, což jsou i různé druhy dýní, okurky a cukety. Plodem patizonu je zploštělý disk někdy nazelenalý a žíhaný, většinou však bílé nebo žlutooranžové barvy. A právě takové se mohou objevit v bedýnkách našich podílníků.

Je lépe sklízet plody trochu nedozrálé, pak vydrží delší skladování. V chladnějším a tmavém prostředí mohou být uloženy více než jeden měsíc. Někdo je nechává při pokojové teplotě, protože je rychle slupne nebo zavaří. Pokud si je ovšem nenecháme jen na okrasu… Stopka by měla být pevná, bez známek plísně a porušení. Díky velmi pevné slupce se choroby většinou nedostávají přímo dovnitř disku. A také platí, čím je plod mladší, tím je i chutnější. 

Tahle tykev je nabitá zdravím hlavně pro naše cévy a oběhový systém. Obsahuje skoro polovinu doporučené denní dávky vitamínu C a důležité vitamíny skupiny B (zejména B6 a B9 – kyselinu listovou). Nechybí ani Áčko a z minerálů zejména draslík a hořčík. Žluté plody obsahují pochopitelně více barviva betakarotenu. Obsažené látky pomáhají snížit cholesterol, zlepšit zdraví cév, snížit riziko arteriosklerózy, infarktu a mrtvice. Upravují krevní tlak a díky vysokému obsahu vody a vlákniny působí blahodárně i na trávicí systém. A když podporujeme zdraví našich střev, podporujeme tak i svůj imunitní systém. Patizon obsahuje až 90 % vody a zároveň draslík pomáhá i tělo zbavovat otoků. Samozřejmostí je, že ne všechno je pro každého. Pokud máme nemocné ledviny nebo žlučník, je lepší se mu vyhnout kvůli vyššímu obsahu šťavelanů. Ty mají na svědomí tvorbu žlučových a ledvinových kaménků. A tak trochu i proto, že se tato zelenina často dochucuje česnekem, který je dráždivý na žlučové cesty. Ale svou zdobností potěší patizon každé oko. A to se pro zdraví také počítá.

Různé zdroje tvrdí, že do našich zahrad a zahrádek přiletěl tenhle létající talíř ze dvou směrů. Jedni tvrdí, že to bylo z oblasti středoamerické ze směru Mexiko a Guatemala. Jiní soudí, že ho naši předkové pěstovali už v antickém Středomoří. A pověst dokonce říká, že mladík jménem Diskobolos nevěděl, co si s patizonem počít, tak si přírodním diskem začal házet… 

Tak ať s chutí doletí i na váš stůl 😊.